Dovolte abych se představil...

 

Pokud jste se doklikali až sem, nejspíš již víte, že se jmenuji Viktor Šulc a věnuji se fotografování. Krom vlastního pořizování a zpracování fotografií se realizuji i velkoformátový tisku fotografií a výrobu fotoobrazů tištěných na plátno.

Svůj zájem o fototechnku jako takovou, jsem postupem času přetavil v provozování půjčovny fototechniky.

Pár slov o mé maličkosti...

Narodil jsem  roku 1980 v Brně, kde žiji dodnes. O devatenáct měsíců později se mi narodila sestra Miroslava, jež dostala do vínku převážnou většinu uměleckého nadání a talentu určeného nám dvěma, což mě zbavilo většiny ambicí v tomto směru. Po absolvování základní školy a gymnázia jsem vystudoval vodní stavby na stavební fakultě VUT v Brně. V součastné době pracuji v oboru telekomunikací.

2014.... 6 let po startu webu..

Je jaro 2014 a já si řek, že je na čase předělat původní web viktorio.net a doplnit také pár informací o mé práci.

Fotografii se pro mě stala zálibou číslo jedna a také částečně mým druhým zaměstnáním. Dá se žíct, že se ji věnuji na poloprofesionální úrovní. Z žánrů je to především fotografie sportovní (zejména volejbal ), svatební a reportážní. Pro svoje vlastní potěšení pak nejraději fotím reportáže z cest po nejrůznějších koutech naší planety.

Během posledních 6 let se mi podařilo shromáždit profesionální výbavy jejímž základem jsou těla Nikon D4 a D700, zoomy Nikon (14-24/2,8 AF-S, 17-35/2,8 24-120/4, 70-200/2,8) a pevné objektivy značek Nikon (50/1,4 60/2,8   180/2,8 200/2) a Sigma ( 24/1,8 35/1,4 a 85/1,4).     Trochu neskromně mohu říct, že pracuji s tím nejlepším co dnešní trh nabízí.

V uplynulých letech jsem si také splnil řadu fotografických přání souvisejících především s volejbalem. Byl jsme oficiálním fotografem ME ve volejbale mužů, MS ve volejbale juniorek, fotografoval jsem finále světové ligy, světový pohár v beach volbale a řadu dalších akci. Pravidelně fotografuji pro Volejbal Brno, Český volejbalový svaz. Mimo to jsme pracoval pro řadu dalších společností jako je DHL, T-mobil, Strabag či Raiffeinsen Bank.

První kontakt

Můj první vědomý kontakt s fotoaparátem, který jsem si schopen dodnes vybavit, se odehrál snad ještě v mém předškolním věku. Pamatuji si, že jsem si postavil hrad z kostek a v touze toto své vrcholné dílo zdokumentovat jsem se vloupal tátovi do skříně a půjčil si jeho dvouočko Rolleiflex a blesk. Fotka se mi povedla (bylo na ni něco vidět), a to i přes to, že jsem neměl nejmenší tušení o nutnosti propojení synchronizačního kabelu mezi foťákem a bleskem, a tak jsem obě zařízení odpálil zvlášť ( byl jsem talent odmalička:-).

První fotoaparát

O pár let později, na vánoce, tuším, roku 1991, jsem si vybrečel svůj první vlastní fotoaparát a to Smenu 8M. A tak jsem se dostal ke koníčku, který mě baví více jak 16 let. Táta mi dal rychlokurz na téma expozice a půjčil svůj expozimetr, který jsem bohužel po pár týdnech rozbil a od té doby jsem byl odkázán už jen na odhad podle oka. S prvními vyvolanými snímky přišla i touha a potřeba dozvědět se něco víc, a tak jsem začal navštěvovat fotografický kroužek fungující na naší základní škole. Tam jsem se seznámil jak se základy fotografovaní samotného, tak i s prací v temné komoře.

Od prvopočátku jsem zkoušel především reportážní fotografii. Objektem mého zájmu byla kromě spolužáků, kamarádů a učitelů také letadla, kvůli kterým jsme s tátou a sestrou objížděli nejrůznější letecké dny . Smenu jsem asi po dvou letech, v touze po přístroji automatickém, vyměnil za fix fokus kompakt, ale záhy jsem si uvědomil, že tudy cesta k použitelné fotografii v rozhodně nevede.

V průběhu roku 1994 jsme začal používat fotoaparát Praktica MTL 50 s dvojicí objektivů Pentacon 50/1,8 a 135/2,8. Jednooká zrcadlovka s objektivy na tehdejší dobu poměrně kvalitními, doplněná ještě externím bleskem, mi otevřela nové možnosti a přinesla i první snímky na úrovni.

První otištené snímky 

Mého prvního "fotografického úspěchu" jsem se dočkal v roce 1996, kdy mi vyšla v časopise Letectví a kosmonautika dvoustránková fotoreportáž z leteckého dne v anglickém Duxfordu. Mimo jiné se mi podařilo pořídit jeden z posledních záběrů letounu Lockheed P-38 Lightning, který byl zcela zničen při tragické havárii, jež poznamenala tento letecký svátek.

Stal se ze mě "nikonista"

V květnu roku 1997 se mi splnil velký sen o AF zrcadlovce. Máma pochopila, že z kapesného na nový foťák nenašetřím, když budu běhat po brigádách, tak mě nejspíš vyhodí ze školy, a tak mi k mým pár tisícovkám přidala nemalou sumu a šli jsme nakupovat. Mojí první AF zrcadlovkou se stal Nikon F-70 s objektivem Nikkor 28-80/3,5 - 5,6D. Tenhle, dnes již v podstatě bezcenný set, stál tehdy pro mne astronomických 23.456,- Kč. Nový přístroj přinesl krom technicky lepších fotografií i nárůst intenzity, s kterou jsem se fotografování věnoval. V roce 1998 jsem se poprvé dostal k fotografovaní svatby. Později jsem fotil například oblečení do katalogu nebo reprezentační plesy.

Nahoru a dolů

Kromě oněch věcí "na kšeft" jsem se stále věnoval fotografování lidí a techniky. S letadly to bylo s počátku těžké, neb jsem vlastnil pouze výše zmíněný zoom, takže jsem se musel omezit na záběry ze stojánek, což mě moc neuspokojovalo. Z toho důvodu a také díky aktivitám spojeným s úzkorozchodnou drahou v Mladějově na Moravě jsem se začal věnovat i focení železniční techniky. Nemožnost fotit letadla v jejich přirozeném prostředí, tedy ve vzduchu, mě přiměla koncem roku 1999 ke koupi objektivu Nikkor 70-300/4-5,6D ED. Dnes se jedna už jen o amatérský kousek, ale na konci devadesátých let to byla novinka a především jediný telezoom s cenou pod dvacet tisíc korun, takže nebylo moc co řešit.

V roce 2000 se mi naskytla příležitost nafotit reportáž ze světového setkání mládeže s papežem. Katolický týdeník mi tenkrát otiskl 7 fotografií, z toho 2 na titulní stránce. Kromě úhrady fotomateriálu jsem dostal i honorář, za který se daly nakoupit negativy na rok. Byl to další impulz a motivace. V té době jsem fotil v průměru i jeden film týdně. Krom focení pro vlastní potěchu jsem pokračoval v příležitostném foceni svateb a společenských akcí. Některé z mých snímků byly publikovány v regionálním tisku či zájmových periodikách.

V roce 2002 jsem se díky svému dalšímu koníčku, a to trénovaní mládeže, dostal k prvním pokusům s focením sportu. Hned od začátku mi bylo jasné, že je to téma velmi zajímavé, ale také velmi náročné na techniku, která však byla v té době zcela mimo mé finanční možnosti. Tento fakt, spolu s tím, že jsem se v té době začal intenzivně věnovat jiným zájmům, odsunul fotografování na nějaký čas na druhou kolej. Dalším hřebíčkem do rakve byla skutečnost, že většina mých snímků končila na negativech a papírové fotky jsem téměř nedělal. Na větší formáty nebyly peníze a reportáže z akcí čím dal častěji pořizovali kamarádi jejich kompakty. Z víc jak jednoho filmu za týden se nakonec stal méně jak jeden film za měsíc. Poslední negativ jsem založil na jaře roku 2005 na svatbě jedné z mých spolužaček.

Příchod digitální éry

Dalším milníkem mého fotografováni byl v červenec roku 2005, kdy jsem si pořídil první DSLR a to Nikon D70 s objektivem Nikkor 18-703,5-4,5 G AF-S. Hlavní motivací se stala plánovaná cesta na Ukrajinu a vize toho, že budu mít fotky hned (paradoxně k úpravě těch ukrajinských jsem se dostal až o dva a půl roku později). První, co jsem s novým strojem nafotil, byl festival Masters of rock 05. Ačkoliv šlo především o vyzkoušení fotoaparátu, který jsem do ruky dostal v den odjezdu na fesťák, byla to docela zajímavá zkušenost a u občasného focení hudebních akcí jsem již zůstal Digitál přinesl řadu nových možností, ale také nutnost učit se spoustu nových věcí, jak o technice samotné, tak především o post procesu. Nebylo zbytí, musel jsem se začít učit, naštěstí internet poskytl dosti různých zdrojů, a tak jsme po čase zvládl krom základů i náročnější práci s grafikou. Při onom vzdělávaní na netu jsem narazil na řadu zajímavých webů a diskuzí, až jsem se nakonec zahnízdil na serveru fotoaparát.cz, kde jsem postupně zapadl mezi skupinu lidí okolo Václava Pituchy a dnes již skoro legendárního vlákna "Kde jsou širokoúhelníci - krajináři?". Tato internetová komunita postupně přerostla ve skupinu fotografů z nejrůznějších koutů naší země, kteří se pravidelně setkávají na "širokosletech" Od začátku roku 2008 se také pravidelně zdržuji v "Hospodě u Nikona" a přilehlých vláknech na serveru fotografovani.cz.

Ale zpět k mému "fotoživotopisu". Po zvládnutí začátků s novou technologií přišla potřeba výměny objektivů, a to především v souvislosti s fotografováním sportu, zejména volejbalu. Nikkor 70-300/4-5,6 nahradila Sigma 70-200/2,8 APO EX HSM. Důvodem byla jak světelnost, tak především rychlost ostření nového objektivu. S tímto objektivem jsem si také poprvé troufl fotit volejbal v hale, ale zjistil jsem, že to stále není ono. Proto jsem svoji výbavu na jaře 2007 doplnil ještě o Nikkor 85/1,8 a původní Nikkor 18-70 jsem vyměnil za světelný Tamron 17-50/2,8. Tou dobou jsem již celkem pravidelně fotil na domácích zápasech týmu JMP Volejbal Brno, hrajícího mužskou extraligu. Také jsem se vrátil k focení společenských akce a svateb. S koncem volejbalové sezóny 2006/07 se brněnský klub ozval s žádostí o mé fotky, a nakonec jsme navázali stálou spolupráci.

Konec kompromisů, přezbrojil jsem na "profi"

Na podzim roku 2007 představil Nikon novou generaci profesionálních digitálních zrcadlovek a podstatně vylepšenou obrazovou kvalitou. Toto mě přimělo k výměně mojí D70 za novou D300. Nový fotoaparát doplněný i novým teleobjektivem Nikkor 70-200/2,8 AF-S VR přinesl nové možnosti především pro fotografování sportu v interiérech. Začal jsem v Brně fotografovat prvoligový hokej. V průběhu roku jsem svoji výbavu doplnil ještě o reportážní základní zoom Nikkor 17-55/2,8 AF-S a především o druhý fotoaparát Nikon D700 se snímačem o velikosti kinofilmového políčka a širokoúhlý objektiv Nikkor 17-35/2,8D AF-S

Konečně jsem se "dokopal" k webu

Množství pořízených snímků stále rostlo, což mě nakonec přimělo překonat lenost a zřídit ucelenou internetovou galerii mých fotografií. 31. července 2008 jsem uvedl v činnost web viktorio.net, jenž jsme v původní podobě provozoval do května 2014. Moje fotografování volejbalu letos vyvrcholilo spoluprací s Českým volejbalovým svazem, pro nějž jsem na přelomu srpna a září, jako oficiální fotograf, dokumentoval Mistrovství Evropy juniorů ve volejbale Brně.

Web viktorio.net vznikl v roce 2008 jakožto galerie mých fotografií. Pokud vás zajímá cesta, která vedla k jeho vzniku i ke vzniku  této aktuální verze, můžete se začíst do řádků níže.